Lokalita

Zřícenina strážního hradu z 13. století se nachází v jihovýchodním okraji Šumavy.
Hledáte trasu, kudy na Vítkův Hrádek? Klikněte zde.

Šumava

je rozsáhlé pohoří na hranicích tří států - České republiky, Rakouska a Německa (Bavorska) a je jedním z nejstarších pohoří Evropy. První historický název je Gabreta (keltské označení "Pohoří kozorohů"), pozdější název Šumava vychází patrně z praslovanského slova Šuma (= hvozd, hustý les). Šumava je tvořena horninami předprvohorního až prvohorního původu - vápence, granituly, migmatity, rulou a žulou. Oblast se dále dělí na čtyři geomorfologické celky: Šumava, Šumavské podhůří, Novohradské hory a Novohradské podhůří. 996 km čtverečních oblasti je chráněným územím CHKO Šumava.

Trojmezenská hornatina
je geomorfologickým podcelkem jihovýchodního okraje Šumavy. Rozprostírá se na ploše 360 kilometrů čtverečních, což ji činí druhým nejrozsáhlejším podcelkem Šumavy. Hornatina je vrásno-zlomového původu, ve vrcholových částech jsou mnohé skalní útvary vzniklé periglaciálním a glaciálním zvětráváním. Dělí se dále na sedm okrsků, z nichž jedním je Vítkokamenská hornatina.

Vítkokamenská hornatina
je tvořena Hraničenskou vrchovinou, Pasečenskou kotlinou a Výtoňskou hornatinou, nejvyšším vrcholem je Vítkův Kámen - 1035,6 m n. m. Geologické složení je relativně jednotvárné, převládají silně přeměněné krystalické horniny, jako je ortorula, rula, svor, granulit a migmatit. Na jejím hřebeni se nachází menší území přírodní památky Svatý Tomáš a také zřícenina hraničního strážního hradu Vítkův Hrádek.

Přírodní památka Svatý Tomáš
je součástí chráněné krajinné oblasti Šumava. Má rozlohu 54,46 ha a nachází se v nadmořské výšce 910-1026 m n. m. Důvodem ochrany této oblasti jsou ohrožené druhy rostlin a živočichů a smíšený horský suťový les. Tento druh lesa se vyskytuje na strmých svazích s výchozy skal, půdy mají vysoký obsah skeletu (hrubý písek, štěrk, kámen), jsou vlhké a bohaté na živiny. 

Fauna a flóra oblasti

Téměř celé území je zalesněno - jedná se o polopřirozené horské smrčiny a acidofilní bučiny. Dominantou stromového patra je smrk ztepilý, doplněný jeřábem ptačím, bukem lesním, borovicí lesní, řídce jedlí bělokorou či javorem klenem. Na části oblasti byly původní porosty nahrazeny smrkovými monokulturami.
Keřové patro většinově není vyvinuto, místně nalézáme bez červený, lísku obecnou, plané maliníky a ostružníky.
V podrostu bohatého mechového patra se plošně vyskytují ohrožené druhy rostlin - vranec jedlový, plavuň pučivá, dřípatka horská, a dále kakost a různé kapraďorosty. Cestu k Vítkově Hrádku lemuje bohatý porost borůvčí (brusnice borůvka). 
Pozor! V blízkosti hradeb se hojně vyskytuje prudce jedovaté (!) vraní oko čtyřlisté. Netrhejte je a neničte!

Z ohrožených druhů bezobratlých se v místě pravidelně vyskytují motýli - batolec a bělopásek, brouci - střevlík a zdobenec. Ze silně ohrožených druhů se na území vyskytují ještěrky živorodé, holubi doupňáci, krahujci obecní, tetřívci obecní, sýci rousní, kulíšci nejmenší, datlíci tříprstí, lejsci malí a budete-li mít štěstí (nebo smůlu?), můžete zahlédnout rysa ostrovida nebo losa evropského. Ze "stálých obyvatel" není neobvyklé v lokalitě zahlédnout vysokou - srnčí, částečně jelení, dále zajíce a zvěř černou (divočáky), bažanty, koroptve, lišky obecné, kuny lesní a třeba i jezevce.